Výstup na vrchol Gran Paradiso,z údolí Valnontey

 1.den

Východiskem našeho podniku dobýt Gran Paradiso(4061m),byla zvolena náročnější varianta z údolí

Valnontey(1666m),nedaleko Cogne.

Ráno v 9.oo vyrážíme z centrálního parkoviště, směr bělavé vrcholky někde v dáli na koci údolí.

Nejprve cestou,později pěšinou pozvolna nabíráme výšku.Sledujeme značení-trasa č.22.

Teprve v závěru údolí se začínáme pořádně potit.Míjíme poslední stromy a stezka začíná nabírat

čím dál víc výšku.Přeskakujeme potoky tekoucí z mohutného ledovce nad námi.

Pozor, značení v těchto partiích je nevalné.Stezka v kamení a šotolině je špatně čitelná,

proto je nutné se držet kamenných mužíků.

Celou trasu komplikují kolegovi z týmu zdravotní potíže,které s přibývající fyzickou zátěží

organismu nabírají grády.Není kam spěchat,proto častěji odpočíváne

a volíme pomalejší tempo.Drápalík je ale bojovník a za žádnou cenu to nechce vzdát.

To už se dostáváme ke skálám a tedy k závěrečnému úseku výstupu 1.dne.Zde už se jedná spíše

o lezení než výstup(není potřeba žádné spec.vybavení).Za pomocí lan a řetězů vylézáme u

bivaku C.Pol,od kterého je to asi 100m k dalšímu bivaku Grappein-cíli výstupu 1. dne.

Bivak Grappein(3183), je umístěn na skále,z jedné strany je sráz do údolí,z druhé začíná

ledovec Tribolazione,který je největší v celé oblasti národního parku Gran Paradiso.

Bivak Pol je pro 4(5)osob a protože nás je 6,dáváme přednost prostornějšímu bivaku Grappein,

který je pro 9 osob.Oblast je liduprázná,

což je pravý opak oproti klasické výstupové trase od chaty Emanuelle.

 2.den

Budíček 3.30h,čeká nás brutální den.Sbalit věci,to máte- mačky,cepíny,přilby,lano,zimní doplňky...

Při svitu čelovek se navazujem na lano a vyrážíme.Začíná svítat a my sledujeme náznak stopy

ve sněhu,kterou zanechali někdy dříve nám podobní blázni.Výstup je bezproblémový,povrch je

celistvý,bezpečný a bez trhlin.

Plán je dostat se na druhou stranu hřebene,kde se napojit na "normálku"od Rif.Emanuelle.

V mapě to vypadá snadně a jednoduše,ale realita je jiná.Už z dálky je jasné,že tudy,kudy jsme měli lézt

podle mapy,se prostě vylézt bezpečně nedá! Kdyby nebylo stop,kterých se stále držíme,jsme tam ještě

asi dodnes.Pod hlavním hřebenem slyšíme hlasy někde zhora,tz.že jsme přímo pod G.P.

Nás čeká ale ještě řádný výstup.Zde nabírá ledovec řádně výšku,nějakých 55 stupňů.

Stopy nás dovedly na pokraj ledovce.Dál se leze skálou.Ale kudy?Na kamení stopy nejsou!

Intuitivně hledáme trasu a směr.Je jasné,že se musíme nějak dostat na druhou stranu hřebene.

V tomto úseku je skála snad uměle navozená a naskládaná hromada kamení.Je potřeba

být neustále ve střehu a vyhýbat se kamenům uvolněných lezcem před vámi.

Naštěsní se orientujem správně a dostáváme se do sedla na ostrém hřebenu.Pohled dolů je

náramný.Přímo pod námi davy turistů,vracející se z G.P.dolů do údolí.

Nám nezbývá než opět nasadit mačky,sestoupit na "normálku"a celkem v pohodě vystoupat

na vrchol.

Samotný vrchol je skála,kde není mnoho místa.Těžké batohy je vhodné nechat dole a vylézt nalehko.

Těsně před vrcholovou Madonou se přelézá kolmá skalní police,kde je dobré mít kousek lana k sebejištění.

Máme štěstí,že davy turistů jsou pryč a vrchol je osamocen.Ten den jsme na Gran Paradisu byli asi

poslední výprava.Vrchol je zahalen v mracích,tak že výhledy jsou skoro nulové.

Čas neúprosně běží,13.oo a dlouhá trasa před náma.Sestupujeme nejprve směr chata Emanuelle,

později směr Rif.Chabod.Cesta po ledovci je prošláplá mraky turistů a proto je bezpečná.

Nocovat ale nehodláme na chatě,ale v bivaku Sberna,který je mimo hlavní trasu.

Proto odbočujeme a nabíráme výšku směr bivak.

Tento úsek je opět otázkou intuice.Značení samozřejmě žádné,stopy taktéž.Zatím co doposud

byla chůze po ledovci více méně bezpečná,zde si je třeba dát pozor.Je zde množství trhlin(i skrytých),

které buď přeskakujeme,nebo komplikovaně obcházíme.Na vlastní kůži pociťuji,kdy jako prvolezci

se pod nohama propadá sníh a já zůstávám ležet na hraně hluboké trhliny.

Trhliny nejsou jediné nebezpečí.Závěrečná pasáž vede pod stěnou hřebene Montandayne-Herbetet,

odkud neustále padá kamení.Měli jsme co dělat,aby nás nesmetl asi metrový kamínek,který si to

profrčel mezi náma a kolizi zabránilo pouze včasné zdvihnutí lana.

 14-ti hodinový přechod končí,máme toho plné řídítka a jsme rádi,že jsme u cíle.

Samotný bivak Sberna(3404m) není do poslední chvíle vidět.Je schován v sedle mezi ledovci

Montadayne a Gran Neyron.Je pro 6 osob a je nutné se k němu vydrápat celkem kolmým terénem.

  3.den

Ráno sestupujeme dolů.Nejprve po ledovci,potom po kamení,následně stezkou kolem chaty Chabod(2750m)

do údolí Valsavarenche,kde nocujeme v příjemném kempu Gran Paradiso.

Dodatek:

Prapůvodní plány přechodu byly úplně jiné,bylo naplánováno se vrátit z vrcholu G.P.tou samou výstupovou

trasou zpět na ledovec Tribolazione a po jeho přejítí nocovat v bivaku Leonessa.Ráno sestup k autům.

Díky nebezpečnému terénu jsme byli nuceni improvizovat,proto jsme se nakonec ocitli v úplně jiném

údolí,než jsme měli auta.

Řidiči byli nuceni se pro auta dopravit autobusovou dopravou.Ve 14.o6 h vyráží směr Aosta-Cogne-Valnontey.

Za nějaké 4h jsou zpátky i s auty.Cena na osobu-7,5Є.Další možností jak se dostat k autům,je služba v

kempu Gran Paradiso,kdy vás majitel převeze svým vozem.To jsme zjistili ale až když kluci byli v autobuse,proto jsme nezjišťovali cenu.